Úvod

Již v dávných dobách 3-4000 let př. n. l. se na území střední asie začalo formovat samostatné plemeno pasteveckých psů, kteří byli využíváni k ochraně stád a majetku. Původně bohatá zemědělská oblast se díky změně klimatu stávala nevyužitelnou pro klasické zemědělství a její obyvatelé přecházeli k pasteveckému využití krajiny vyžadující kočovný způsob života za účelem nalezení co nejlepších pastvin pro svá stáda. Na těchto cestách divokou krajinou se pastýři se svými stády a psi dostávali na území přirozeného výskytu různých predátorů – převážně vlků. Silní, dominantní a psychicky odolní jedinci, kteří v případě, že neodstrašili vlčí smečku svou přítomností, neváhali jít do přímého střetu s vlky byli velkou oporou pastýřů a ceněnými pomocníky. Kočovný život však s sebou nese i nedostatek zásob potravin a proto i psi byli nuceni přežívat pouze s minimálním přísunem potravy od svého pána a svůj jídelníček si vylepšovat lovením drobných živočichů. To všechno probíhalo v oblastech s poměrně různorodým klimatem se kterým se takový pastevecký pes musel vyrovnat. Na druhou stranu díky izolovanosti kočovných kmenů byla zachovávána čistota plemene bez výrazných příměsí. K míchání občas docházelo, ale tvrdá selekce založená na pracovním využití, pustila dále jen ty jedince, kteří byli schopni obstát v tvrdých podmínkách oblasti střední asie. Podle dnešního uspořádání středoasijských zemí lze za původní místo výskytu považovat Turkménii, Tadžikistán, jih Kazachstánu, Uzbekistánu, severní části Afghánistánu, Iránu a Pákistánu.

Brutus Tengzi Chau Arka Veroničin Dvůr Lurdes Akmenu Gele MIA&MIA Erkana

Jiné názvy používané pro plemeno středoasijský pastevecký pes – středoasijský ovčák, středoasiat, asiat, stredoázijský ovčiak, stredoaziat, aziat, turkmenský alabaj, alabai, alabay, среднеазиатская овчарка, алабай, central asia shepherd dog, közép-ázsiai juhászkutyák, owczarek środkowoazjatycki, zentralasiatischer ovtcharka, cane da pastore dell’asia centrale,